Album - Sto let od vzniku republiky

Sto let od vzniku republiky

 …jsme si připomenuli v hodině dějepisu 8.AB na stejnojmenné výstavě  školy.  Mladí badatelé tu pracovali s historickým materiálem,  získali tyto informace a vyvodili např. tyto závěry:

„Při zrození ČSR byla součástí i Podkarpatská Rus.“

 „T.G.Masaryk se uměl o své čtyři děti Alici, Herberta, Jana a Olgu výborně postarat a rád si s nimi hrál. Podporoval je v jejich zálibách- tenis, fotbal, hokej,  běh, bruslení, veslování, zpěv, hra na housle, klavír, cizí jazyky a kinematografie. K jídlu se scházeli všichni včas a řádně oblečeni. Jeho oblíbeným jídlem byly švestkové knedlíky.“

„V domácnostech se používala  už elektřina, dále lednice, vysavače, sporáky, telefony (jiné než dnes), rozhlasové vysílání, psací stroje aj.“

 „Líbily se mi tehdejší hračky, sportovní i vojenská výbava (kufr, čutora, ešus) a předměty ze školy (třeba lavice, počitadlo), knihy s krásnými ilustracemi a zdobené malované nádobí, hrníčky s kytičkami a zlatem, také talíře, lívanečník, bandaska na kávu, slánka, mlýnek a formičky na cukroví. Takové má ještě moje babička.“

„Existovala papírová stokoruna a mnoho drobných mincí – koruny, padesátníky, desetníky, pětníky a centy.“

 „Zajímavé byly staré rakouské známky, listiny a fotografie, móda na nich.“

 „Byty ve městech byly většinou malé, někdy ale mnoho místností, často i ve sklepích, tam se provozovala i řemesla. Venkované žili v jedné světnici, kde byla kuchyň, jídelna, ložnice  a koupelna zároveň. Bylo hodně lidí na jednom místě.“

 „Sokolové skládali přísahu, měli pracovní knížku (ArbeitsBuch), dostávali vysvědčení (Lehr-Brief), cvičili polonazí nebo v úboru a měli heslo: ,V zdravém těle zdravý duch. V mysli vlast, v paži sílu! Tužme se!´ Je to inspirující a pravdivé tvrzení.“

„Zaujal mne smutný a pravdivý příběh babičky Marie, citace z jejího deníku.  Měla těžké dětství a život. Sbírali brambory na poli a tatínek se snažil co nejvíce pracovat, aby neměli hlad, ale poté se mu stalo zranění a přišel o nohu.“

„Byla jsem velice překvapená, že babičce Marii zemřela matka a sestra, otec  odešel na vojnu a pak si našel novou manželku…“

„Tehdejší ženy měly kuráž a nervy, musely se starat o domácnost a když muž odešel do války a už se nevrátil, tak byly na všechno úplně samy.“

„Zajímalo by mě, jak děti v příběhu o babičce Marii snášely to, že se tatínek znovu oženil, jaký měly k maceše vztah, protože to není nic příjemného, ale třeba byly rády, že si někoho našel.“

 Potěšil mne zájem žáků o naši minulost, jak se orientovali v mnoha textech,  obrazovém materiále a dalších exponátech, jak posuzovali každodenní život v souvislostech a co dokázali sami vyřešit. Setkali se tu s pravdivými příběhy a skutečnými osobnostmi, dokázali vyjádřit své vlastní názory,  diskutovali a ocenili naše tradice a kulturní dědictví.

„Za 100 let, co je republika, se toho moc změnilo, někdy k dobrému, někdy k špatnému. Život byl těžký a náročný, ale nikdy se nepovedlo český národ zničit. Nikdy se to nepovedlo. Jsem hrdý na český národ,“ čtu si v jejich pracovním listě. A já jsem pyšná na své badatele.

E.Sodomková